19.06.2025 - 14.09.2025
Výstavní síň Chrudim – Divadlo Karla Pippicha
Letní sezona ve Výstavní síni Chrudim Pippichova divadla přináší společný projekt tří mladých umělců. Liza Libenko, Lucie Hošková a Jan Štulíř se potkali během studia na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jiřího Petrboka. Absolventkou tohoto ateliéru je také Annemari Vardanyan, s níž jsme se v Chrudimi setkali nedávno. Výstava Lizy Libenko, Jana Štulíře a Lucie Hoškové je zahradou ve smyslu opečovávání, motivů květin a společného jazyka symbolů. Ale idea míří mnohem dál. Není to prostor Ráje, má spíše rysy dystopie, teatrálního konfliktu sil dobra a zla. Liza Libenko maluje vábivé asfodely, květiny říše mrtvých. Zmutované slunečnice vystupují z malby do prostoru, stejně jako shrbené vrboví. Půda vypadá spálená a prázdná, zničená kataklyzmatem válek a klimatických hrůz. Hlína, popel, barva a krev na šitých obrazech Lucie Hoškové v sobě nese zárodky a pozůstatky velkolepého divadla smrti a bolesti, jež je chápána jako brána ke skutečnému poznání. Transparentní, splývavý rukopis Jana Štulíře působí jako mlha, v níž se rozplývají těla a zprůhledňují duše. Z obrazů čiší severská filmová osudová tíže, vzpomínky se zhmotňují v hodině mezi psem a vlkem. V ranní době, kdy světlo je ostré a odhaluje krutou pravdu.
Zahrada je zřejmě souhrnem toho, co jsme se naučili o naší minulosti, vědomým uspořádáním odkazů a podnětů, které opečováváme a zaléváme. Z originálních semen a vzácných štěpů vyrostou zcela jedinečné květiny výpovědí a komentářů k dnešku a k možné budoucnosti.
Zahrada vzpomínek není sentimentální ani trochu. Spíš jde o to, na co se jako lidstvo jen opatrně rozpomínáme. Tím může být prastaré mýtické a rituální chování, ale i autentický vztah k nejhlubším vrstvám vlastní duše a těla.
Pokud chcete vědět, jak vypadá současná malba, vystavující umělectvo ukazuje tři odlišné a přece blízké přístupy. Narozeni v devadesátých letech, mají za sebou úspěšné výstavy. Některé obrazy přicházejí do Chrudimi již ze soukromých sbírek. Přestože nezažili totalitu, doba jim přináší zcela jiné a o nic méně zásadní výzvy. Patří k nim radikální narušení jistot a jednoznačných představ o budoucnosti, neustálá přítomnost válek, krizí a hledání pravdy za mediálním obrazem událostí. V jejich nových obrazech se dotkneme rozhraní mezi osobním, soukromým vnímáním světa a širokou obavou o směřování lidstva, ke znepokojivě se snižujícím prahu citlivosti k okolí.
Liza Libenko (1996 Kryvyj Rih, Ukrajina)
- Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby Jiřího Petrboka a Martina Gerboce a ve škole malby Petra Duba a Marka Meduny. Studovala také na Art Design Institutu v Praze. Jejím tématem jsou květiny, emoce, smutek, asfodelová a slunečnicová pole, mutované a neexistující květiny. Dystopické krajiny vznikaly pod vlivem války a environmentální krize. Kombinuje malbu olejem, akrylem a asfaltem s epoxidy, laky, přírodninami (seno) a prvky vymodelovanými z textilu, papíru a drátu. Květiny se z podloží čím dál víc osamostatňují směrem do prostoru.
Jan Štulíř (1993 Praha)
- Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Jiřího Sopka a ve škole kresby Jiřího Petrboka a Martina Gerboce. Absolvoval v ateliéru Alice Nikitinové a Matěje Smetany. Zajímají ho lidé, vztahy a samota jako univerzální téma. Vychází z kresby, maluje olejem, ale i kávou nebo čajem. Expresivní rukopis podléhá expresivitě hledaných a definovaných forem. V obrazech symbolicky promlouvá mezisvět, syrová pravda o člověku, podobně jako ve filmech Ingmara Bergmana.
Lucie Hošková (1999, Praha)
- Je studentkou Akademie výtvarných umění v Praze v ateliéru kresby u Jiřího Petrboka, nyní u Alice Nikitinové a Matěje Smetany. Pracuje s tradičními uměleckými materiály na vodní bázi, tuší, akrylem, ale také kávou, hlínou, případně krví. Plátna sešívá a vrství, přičemž šev je významový prvek. Používá plátna stará, zakopaná a exhumovaná. Vystavené obrazy vznikly z větší části na studijním pobytu v Paříži. Odkazují k mystériím, bolesti, zrození, zasvěcení a smrti, vertikalitě duše a gnostickému protikladu duše a těla.
Martina Vítková
- vernisáž ve středu 18.6. v 17.30 h, kterou uvede Martina Vítková, kurátorka výstavy
- výstava trvá do 14.9. 2025
- vstupné: 20 Kč
- otevírací doba: úterý – pátek 10–13 14–17 h, sobota – neděle 14–17 h
